CB radio jako dobrý začátek

Mnoho radioamatérů „vzniklo“ na pásmu CB. V dobách, kdy jsme mobilní telefony viděli jen v zahraničních filmech (a byly to většinou nevzhledné krabice, mnohdy jako součást auta), jsme všichni toužili po nějaké možnosti více či méně mobilní komunikace. Možná mnozí z nás nechtěli ani nic jiného, ale vstupem na pásmo CB jsme si všichni nakonec uvědomili, že tímto vznikla komunita lidi, kteří si umí navzájem nejen popovídat, ale i různě pomoci. Někteří na CB pásmu zůstali, některé polkly možnosti internetu a mobilní komunikace, mnozí chtěli jít dál a šli k radioamatérským zkouškám.

I dnes, v dobách, kdy máme každý v kapse kouzelnou placku s obrovskými komunikačními schopnostmi, CB pásmo nezahálí. Vzpomínám si na doby, kdy 40 CB kanálů bylo u nás v okolí Č. Budějovic málo a na pásmo jsme se nemohli vejít. Ty časy už jsou nenávratně pryč, přesto se na pásmu CB pořád něco děje. Pořád si ale říkám, jaké by to asi bylo, kdybychom nynější možnosti měli tenkrát (dnes je 80 kanálů, legálně povolené opakovače, máme možnosti tato zařízení vyrobit i umístit…). Jedna věc je ale lepší než dříve – dnes jsou na pásmech (a nejde jen o CB, ale i o PMR a pásma radioamatérská) jen ti, kteří tam opravdu být chtějí. Zmizely taxislužby, zmizely i ty dvě dámy, které si celé dopoledne povídaly o tom, jak jim rostou králíci a zobou slepice a všechny ostatní stanice, mající (s nimi) zájem o spojení, okázale ignorovaly, ba i jim občas vynadaly, co si to dovolují je vůbec poslouchat, vždyť ony si tu frekvenci koupily…

Historicky se pásmo CB vyvíjelo vcelku záhy od revoluce (1989). V době rozvolnění byly dovezeny a schváleny první radiostanice (často legendární DNT Formel), vysílat se smělo bez jakýchkoliv zkoušek, ale na základě registrace u ČTÚ (Český telekomunikační úřad). Později bylo vydáno Generální povolení, na základě něhož směl vysílat každý, pokud dodržel technické podmínky a podmínky chování na pásmu. Tehdy bylo povoleno 40 kanálů FM, 12 kanálů AM, výkon 4 W FM a 1 W AM a opakovače a podobná zařízení byly zakázány. Přesto existovaly.

Pásmo CB bylo „věnováno lidem“ hlavně z důvodu, že se do něj směřovalo veškeré „odpadní“ vysílání. Pokud bylo třeba někde vysílat například za účelem měření (něčeho) nebo ozáření (něčeho) pomocí rádiového signálu, bylo to právě pásmo 27 MHz, kde se to odehrávalo, protože zrovna v tomto pásmu to nikomu „nesmělo“ vadit. To proto, že CB radio funguje na tzv. sekundární bázi, tedy nemá právo si stěžovat, že ho někdo ruší.

Tehdejší Generální povolení a postupem času pak dnešní Všeobecné oprávnění, tedy dokument, který vydal ČTÚ a podle něhož se vysílání v pásmu CB má řídit, stanovilo zásady provozu na pásmu, ale ta hlavní pravidla si stanovila komunita lidí, kteří pásmo používali. To se přeneslo až do dnešní doby, i když z velké části pochopitelně vyvstaly nějaké dílčí změny.

První CB pásmo bylo rozděleno na 40 kanálů. Kanál můžeme definovat jako tabulkovou frekvenci, dalo by se tedy říci, že aby si uživatelé (neradioamatéři a mnohdy neznalí problematiky) nemuseli pamatovat na které frekvenci se vysílat smí, kde nesmí a kde koho najdou, bylo stanoveno 40 pevných frekvencí (= kanálů). (Úplně prapůvodně bylo kanálů jen 22, poté jeden přibyl a následně jich bylo 40. To se ale netýká ČR, kde bylo v té době vysílání na CB stranou a vládou zakázáno.) Zajímavé je, že kanály, ač měly rozestup 10 kHz, nebyly úplně v řadě za sebou. Hned mezi třetím a čtvrtým kanálem byla nepoužitá mezera (tzv. mezikanál). Právě vlivem vývoje velikosti pásma se nám i trochu zatoulal kanál č. 23, který leží mezi kanály 25 a 26.

Několik let jsme našim německým sousedům záviděli 80 kanálů. Dnes už je máme také a dokonce máme i nevídanou možnost provozovat modulaci SSB (o té později). Máme povolené opakovače a dokonce mají i své dva vyhrazené kanály. Vyhrazené kanály jsou i pro přenos dat. Smutné je, že přesně to, co jsme tenkrát tolik potřebovali a volali po tom, dnes máme, ale už to nepotřebujeme.

Možná je ještě důležité zmínit abnormalitu, kdy pásmo kanálů 1 – 40 je umístěno NAD pásmem kanálů 41 – 80. První kanál je na frekvenci 26.965 MHz, druhý 26.975 MHz, třetí 26.985 MHz (tady je ona zmíněná mezera) a čtvrtý pak 27.005 MHz. Takto postupujeme s menšími výjimkami až do kanálu 40, který leží na frekvenci 27.405 MHz. Kanál 41 ovšem není na 27.415 MHz, ale na 26.565 MHz a pak už se bez jakýchkoliv nepravidelností postupuje až ke kanálu 80 s frekvencí 26.955 MHz. Kanály 1 a 80 jsou tedy ve skutečnosti sousední.

Některé kanály mají svůj speciální význam. Nejdůležitější byl vždy kanál č. 9, který má celosvětový význam jako kanál nouzový. Dnes už se mu tak velký význam nedává, protože každý máme mobilní telefon a umíme vytočit 112. Dříve, když mobilní telefon až takovou samozřejmostí nebyl (nebo nebyl ještě vůbec), devátý kanál monitorovali většinou hasiči, ale nejen oni. To je i důvod, proč některé CB radiostanice po zapnutí skočily na kanál č. 9 a ne jak by leckdo očekával třeba na kanál první. Dnes už devítku možná ani nikdo nemonitoruje, přesto je stále vnímán jako ten zapovězený, kam se vysílat nechodí.

Z logiky věci bylo velice šikovné mít jeden kanál určený jako svolávací. Na tomto kanálu všichni poslouchají a když někdo někdo někoho shání, zavolá ho tam a pokud se dotyčný ozve, odladí se pak na nějaký jiný kanál. Tento princip se postupem času ustálil na kanálu č. 1 (a dnes ve všeobecném oprávnění je tento kanál pro toto použití přímo vyhrazen). Když jsem na CB v devadesátých letech začínal, u nás v Č. Budějovicích byl svolávací kanál č. 16, kde bylo (komunitou) zapovězeno vysílat „dlouhodobě“. Zkrátka jsem někoho zavolal a jak se mi ozval, domluvili jsme se, že půjdeme třeba na kanál 18. Dnes je tendence vše přesunout na kanál č. 1, protože je šikovné, když v různých oblastech nejsou různé vyhrazené kanály. Stávalo se například, že z nějakého vysokého kopce třeba několik hodin někdo vysílal a byl slyšet právě na tomto kanálu. Proto je sjednocení svolávacích kanálů na jeden jediný rozumná volba. Jako další svolávací kanál je stanoven kanál č. 80, který je doporučen jako svolávací s použitím selektivní volby (viz dále).

Kanály se speciálním užitím jsou vyhrazeny i pro data. Dnes už po přenosu dat přes CB radio moc lidí neprahne, a tak zejí prázdnotou.

Dva kanály (18 a 23) jsou vyhrazeny pro provoz automatických stanic. To jsou zejména opakovače a záznamníky, jejichž význam je v prodloužení dosažitelné vzdálenosti. Jak to funguje? Vcelku jednoduše. Na nějakém kopci je umístěna CB radiostanice a nějaké záznamové zařízení (audiopaměť). Pokud se dvě stanice nemohou vzájemně slyšet (vlivem terénních překážek, nebo třeba jen vlivem velké vzdálenosti mezi nimi), stačí, když obě dosáhnou na opakovač. Ten, vzhledem ke svému umístění na kopci, vidí do obou lokalit (a mnohdy ještě dál). Jedna stanice namluví do opakovače (záznamníku) zprávu a on ji přehraje. Protistanice v době nahrávání neslyší nic (protože signál této stanice k ní nedosáhne), ale jakmile začne opakovač přehrávat namluvenou zprávu, je jeho signál slyšet u obou stanic. Já tedy svou zprávu slyším znovu v okamžiku, kdy přestanu vysílat. To ji slyší i protistanice. Ta pak odpovídá (a já nic neslyším, protože její signál ke mně nedoletí) a já musím čekat. Až protistanice domluví, opakovač (záznamník) začne zprávu přehrávat a slyšíme ji oba. Dalo by se říci, že hlavní nevýhodou opakovače (nebo záznamníku) je (právě z důvodu nutnosti nahrát a následně přehrát zprávu) dvojnásobná doba komunikace.

A jaký že je mezi opakovačem a záznamníkem rozdíl? Opakovač opakuje sám. Odvysílám zprávu a on ji zopakuje. Záznamník je nutno řídit ručně, tedy symbolem hvězdičky je nutné mu říci, že má začít nahrávat a symbolem křížku pak že má přehrávat.

Tím se dostáváme na další důležité téma a tím jsou selektivní volby. Zmínil jsem hvězdičku a křížek, ale co to vlastně je? Na většině radiostanic nic takového není! Jde o tóny DTMF. Známe je bezesporu všichni – dvojtóny, které reprezentují čísla, hvězdičku, křížek a v některých případech i písmena A, B, C a D. Vydávaly je kdysi pevné telefony při vytáčení čísel a i některé mobilní telefony (jen tak aby byla klávesnice nějak ozvučená). Také se používaly k ovládání telefonních záznamníků na dálku. A také se mohou používat na CB. DTMF sice není jediná na CB používaná selektivní volba, ale drtivá většina lidí v ČR používá právě DTMF. Na CB se selektivní volba ale nepoužívá jen k řízení (případně aktivaci – většina automatických zařízení má „tajný“ aktivační DTMF kód) záznamníků, ale slouží přímo k vyvolávání konkrétních osob. Do radiostanice se zabuduje malý modul, který čeká na svoje číslo. Pokud někdo toto číslo pomocí DTMF tónů „zapípá“, selektivní volba (ten zmíněný modul) zareaguje a do éteru odešle tzv „odpovídač“ – tedy jakési vyzvánění, melodii apod. a začne vyzvánět i z volané radiostanice. To je šikovné, protože volaný nemusí poslouchat provoz na kanálu, ale pouze čeká, až mu zazvoní selektivní volba. Pak se volajícímu ozve a zahájí komunikaci.

Doplňkem selektivních voleb bývá i roger beep. To je tón, který oznamuje, že stanice přestala vysílat. Na CB pásmu je rogerbeep občas slyšet, oproti tomu radioamatéři ho nepovažují za přínosný a nepoužívají ho. Na radioamatérských pásmech se používá pouze u převaděčů, kde není patrné, kdy stanice přestala vysílat a může začít vysílat další.

(Edit 26.5.2021) DTMF ovšem není jediná selektivní volba. Používají se i různé jiné (ZVEI, 5TONE, atd.), ale to není v tak hojné míře. Ovšem je tu něco, co ještě stojí za zmínku. To jsou subtóny, často označované jako CTCSS nebo také PL tóny. Jedná se o stálý tón, přimíchaný do audio signálu stanice, ovšem potlačený tak, že uchem není slyšet. Tóny jsou v pásmu pod 300 Hz a existuje pro ně tabulka (stejně jako je třeba tabulka kanálů). A k čemu že jsou? Fungují jako ovládání SQUELCHe. Ne že by ovládaly přímo ten SQUELCH na stanici, ale stanice vybavená funkcí CTCSS má SQUELCHe dva. A právě ten, ovládaný pomocí CTCSS, se otevře jen tehdy, pokud dostane ten správný tón. Tato funkce přišla na CB až v poslední době, ale na amatérských a hlavně profi pásmech se používá už dlouhá léta (i v digitální variantě DCS). A k čemu že se hodí? Výborně odfiltruje všechny nežádoucí signály a propustí jen ty se správným tónem. Ideální pro opakovače, aby nepapouškovaly nesmysly, ale jen to, co je jim určeno. Nevýhodou je malé rozšíření. Aby se mohlo výhod CTCSS plně využívat, musí mít funkci obě (všechny) zúčastněné stanice. Vzhledem k tomu, že subtón je pouze doplňková služba, stanice bez funkce subtónu bude ty se subtónem slyšet zcela normálně a nic se pro ni nemění. Každopádně bych řekl, že koupit si stanici rovnou s CTCSS se vyplatí.

Narazil jsem na pojem SQUELCH. Co to vlastně je? SQUELCH je funkce, kterou je vybavena každá (nejen) FM radiostanice, tedy v případě CB jsou to opravdu všechny. SQUELCH slouží k umlčení šumu. Jeho úroveň je nastavitelná a velmi jednoduše řečeno funguje tak, že čím vyšší úroveň nastavíme, tím silnější signál musí přijít, aby se přes SQUELCH dostal a my jsme ho slyšeli. Bude – li slabší než je nastavená úroveň, bude ho stanice považovat za šum a stále bude zarytě mlčet. Správné nastavení SQUELCHe je takové, že knoflíkem otočíme zcela na minimum (proti směru hodinových ručiček) a pak otáčíme směrem k maximu (po směru hodinových ručiček) až do chvíle, kdy umlkne šum (případně rušení smíchané se šumem). V tomto místě nejsme rušeni šumem, ale zároveň máme jistotu, že stanice silnější než šum přes SQUELCH projdou. Otáčením ještě více k maximu docílíme umlčení čím dál více silnějších signálů. Pokud má radiostanice digitální nastavení SQUELCHe, postupujeme obdobně, jen se neotáčí knoflíkem, ale mačká na tlačítka.

Je té teorie moc? Konečně začneme něco praktického. Tak tedy koupíme nějakou CB radiostanici, připojíme ji na zdroj 12 V (nebo třeba do auta na 12 V) a připojíme do ní čerstvě nainstalovanou anténu. A vysíláme. .. .. .. Nebo ne? Rozhodně ne! Anténu je třeba mít správně naladěnou, jinak by mohlo dojít k poškození koncového stupně (vysílače) radiostanice. A to opravdu tak, že by musela do opravy. A to by byla škoda.

Naladění antény je velice důležité. Správným naladěním se docílí stavu, kdy anténa všechnu energii vyzáří a do radiostanice se téměř nic nevrátí. Energie, vrácená z antény, by se mohla proměnit (nejen) v teplo a velmi rychle koncový tranzistor zničit. K naladění antény se používá vcelku jednoduchá měřící technika, a to buď tzv. PSVmetr (SWR meter), nebo třeba analyzátor nanoVNA (v Číně i pod 1000 Kč, velice zajímavá hračička). V nouzi můžeme využít značení výrobce, kde (ne vždy) je na anténě ryska a při nastavení délky podle rysky bychom měli mít optimálně naladěnou anténu. Hodnota PSV by měla být co nejnižší, ideálně pod 1.5, kdy se nám pak vrací méně než 4 % energie. (Tato problematika je velmi obsáhlá, ale pro zjednodušení si vystačíme s tímto popisem.)

Princip měření PSVmetrem je v nastavení plné výchylky ručičky měřidla v režimu FWD a následně odečtení údaje při přepnutí na režim REF. Existují i křížová měřidla, kde se hodnota odečítá z místa, kde se dvě ručičky kříží. Měření antény je dobré svěřit někomu, kdo je zkušenější, nebo si alespoň nechat poradit.

I když máme naladěnou anténu, je vhodné nejdříve nějaký ten den jen poslouchat provoz a trochu si ho osvojit. Na pásmu jsou určité zvyklosti, které je dobré se naučit a respektovat je. Především je nutné si předem stanovit nějaký svůj volací znak. CB radio není ze strany ČTÚ nijak regulováno, tudíž zájemce o vysílání ani nedostane žádnou volací značku, jako je to obvyklé v jiných provozech (ať už u leteckého, nebo třeba u radioamatérského provozu). Každý radioamatér má svou značku napsanou ve svém individuálním oprávnění (koncesi), ale na CB nikdo takový, kdo by stanovil volací znak, zkrátka není. A tak si ho musíme stanovit sami. Zvyklostí je, že se používá většinou dvouslovné spojení, kde na prvním místě je jméno a na druhém místě místo vysílání (QTH). Ale pozor, není to tak, že pokud jedu autem, svůj volací znak měním podle vesnice, kudy jsem právě projel. Volací znak je záležitost stálá a odvíjí se od domácího stanoviště. Takže jedná – li se o občana jménem Ondřej Navrátil s trvalým bydlištěm v Táboře, volací znak by měl vypadat například „Ondra Tábor“. Příjmení se v radioprovozu neříkají. Navíc někdy se neříkají ani jména, často se ve volačkách (tak se volacím znakům na CB říká) používají i (často velmi trefné) přezdívky. Mnohdy je dotyční používají i v běžném životě. Stále ale platí, že druhým slovem je domácí stanoviště (například Tábor).

Anténu naladěnou máme, volačku máme, provoz jsme slyšeli. Jdeme vysílat. Ideální je najít si nějaké stanice, které spolu zrovna povídají. Vždy, když zrovna ani jedna nepovídá (a měla by začít vysílat její protistanice) je chviličku mezera. A právě do té mezery je třeba se vejít se slovem BREAK (čti „brejk“). Tedy počkáme si na mezeru, zaklíčujeme (stiskneme tlačítko PTT na mikrofonu) a řekneme „brejk“ a opět odklíčujeme. Záležitost ani ne na vteřinu. Pokud nás protistanice slyšely, dokončí myšlenku a zvoláním „pojď brejku“ nám nechají prostor.

A už to nastalo, jdeme konečně vysílat. Je vhodné se jako nový člen představit. Stejně jako všichni radioamatéři, i všichni CBčkáři si tykají. A tak je pozdravíme, představíme se můžeme se zapojit s nimi do řeči. Platí pravidlo, že není – li výslovně stanoveno jinak, vysílá ta protistanice, která je na řadě (většinou se spolu baví dvě stanice a střídají se). Vzhledem k povaze vysílání není technicky možné skákat někomu do řeči. Tím se způsobí pouze nesrozumitelné rušení (smíšením signálů obou vysílajících stanic). Proto nepředá – li mi někdo mikrofon, čekám. Mám – li něco na srdci nebo k tématu, mohu využít mezeru kdy nikdo nevysílá a slovem BREAK se opět zapojit do hovoru (ale až po vyzvání od již vysílajících stanic). Nikdy nevysíláme bez vyzvání.

Podobná situace může nastat, pokud někoho voláme. Důležité je vědět, jak a kde ho máme zavolat. Pokud je na poslechu na kanálu č. 1, pak zavoláním výzvy tuto stanici zavoláme: „Venco Benešov, Venco Benešov, volá tě Karel Tábor“. Když volaný slyší, ozve se zpravidla „Ahoj, pojď na šestku.“. To znamená, že se oba přeladíme na kanál č. 6 a tam budeme pokračovat v rozhovoru.

Je dobrým zvykem, že si stanice dávají navzájem REPORT. To je zpráva o slyšitelnosti. Radioamatéři narozdíl od CBčkářů report neudávají jako jedno číslo, ale jako dvě číslice. Neříkají „padesát devět“, ale říkají „pět devět“, případně „pětkou devítkou“. Jinak je ale význam čísel stejný. První číslo může mít hodnotu 1 až 5 a určuje slyšitelnost, ovšem obráceně než se známkuje ve škole. Pětka je nejlepší. Čtyřka je se šumem, trojka se silným šumem, dvojka velmi obtížně čitelná a jednička je spíše tušení, že někdo vysílá, možná s tu a tam jedním pochyceným slovem. Druhá číslice nabývá hodnot 0 až 9. Je to síla signálu, odečtená z s-metru na radiostanici. Mnohé s-metr nemají, mnohé mají třeba jen čtyři dílky displeje nebo třeba pět LED diod. Většinou má každý dílek (nebo LED dioda) svůj význam, zpravidla to bývá 1 – 3 – 5 – 7 – 9 – 9+ nebo 1 – 5 – 9 – 9+. Některé radiostanice mají s-metr přesnější a kromě jednotlivých stupňů S1 až S9 ukazují i o kolik decibelů přes S9 signál přesahuje. U velmi silných signálů to může být třeba 59+40. Většinou stupnice končí někde u 9+30. Úplně stačí dávat 9+ (kompletní report je tedy 59+), nikdo rozhodně přebývající decibely neřeší. Na pásmu CB se síla signálu řeší mnohem více než v pásmech radioamatérských, kde je nejčastější report „59“.

Nemá smysl popisovat veškerý provoz na CB pásmu. Každý si provoz sám osahá a získá zkušenosti. Chtěl bych ale zmínit některé zajímavosti a příležitosti.

Tou největší příležitostí jsou tzv. expedice. Jedná se o skupiny, ale i jednotlivce, kteří za účelem sesbírání co nejvíce a co nejdelších spojení vyrazí kamsi na kopec, kde se šíření vln neuvěřitelně zlepší. Ideální je, když onen kopec přesahuje okolní terén alespoň o 400 výškových metrů. Z hory s nadmořskou výškou nad 1000 m jsou velice zajímavá spojení na více než sto kilometrů. Většinou dávají výzvu (s jejich volačkou a kótou, odkud vysílají) a ozývají se jim stanice. Tentokrát není úplně chytré používat „brejk“, protože to kdyby udělali všichni najednou, vznikne chaotická směsice signálů všech stanic. Proto je ideální použít rovnou svou volačku. Expedice si ji pak ze změti volaček vybere a osloví. Z důvodu nedostatku času si zpravidla jen vymění reporty a předávají na dalšího zájemce o spojení.

Pásmo CB je už mnoho let nakloněno řidičům, zejména těm v kamionech. Na kanálu 10 funguje komunita řidičů, kteří spolu mohou vzájemně komunikovat a řešit případné problémy na trase. Kdysi na tomto kanále fungovali i dobrovolníci u stabilních (domácích) stanic a pomáhali řidičům s navigací a zásobovali je dopravními informacemi.

Stejně jako v pásmech radioamatérských, i v pásmu CB se používá dovětek za volacím znakem v případě, že stanice vysílá z jiného než domácího stanoviště. V případě mobilní (tedy pohybující se) stanice se přidává slovo „mobil“ a v případě jiného, například dočasného, avšak nepohyblivého stanoviště, se používá „portable“ (čti portejbl).

Pásmo CB je na rozhraní krátkých a velmi krátkých vln. Proto oplývá ještě jednou zajímavostí, kterou jedni milují a druzí nenávidí. Šíření vln v tomto pásmu se řídí zejména sluneční aktivitou a je – li ta vysoká, dějí se neskutečné věci. Sluneční aktivita kolísá v jedenáctiletých cyklech a je v různou denní i roční dobu různá. Horké letní dny, obzvláště v období, kdy je aktivita slunce v rámci jedenáctiletého cyklu na maximu, umožňuje využít odrazů od iontosféry. Mnozí tento jev vnímají jako rušení, ale ve skutečnosti jsou to (mnohdy od více stanic smíchané) signály z velkých dálek. Není vzácností, když je u nás v ČR slyšet stanice z Itálie nebo Španělska, často bývá slyšet i množství stanic z východu. Vše jsou spíše vyšší stovky kilometrů, Slovensko v jižních Čechách slyšet není, ale Ukrajina už ano.

Ač to není nikde povoleno, svět CB radia si udělal své pásmo pro DX provoz (spojení na dlouhé vzdálenosti). Nachází se nad kanálem CB 40 (ten má z celého CB pásma nejvyšší frekvenci), jeho hlavní centrum je na frekvenci 27.555 MHz. Vše se odehrává v modulaci USB (je třeba mít k tomu odpovídající zařízení). Tato frekvence slouží jako svolávací, kde stanice udá frekvenci, na kterou se následně přeladí. Tam ji pak volají zájemci o spojení.

Mnohým operátorům v pásmu CB tento jev spíše vadí. Chtějí – li provozovat pouze místní spojení, často mají problémy ho vůbec uskutečnit, protože stanice z Itálie jsou tu výrazně silnější než stanice z vedlejšího města. Bohužel neexistuje žádné řešení. Zbývá jen počkat, až se podmínky změní. Nebo si pro spojení vybrat jiné pásmo než CB.

Snad každý CBčkář si pořídil i PMR stanici. Pásmo PMR je o něco „novější“ než pásmo CB a nenabízí tolik kouzel. Nabízí ovšem zcela čistý šum namísto směsice italských stanic. PMR se nachází v pásmu UHF, kde se odraz od iontosféry prakticky nevyskytuje. Pásmo UHF se ale šíří i pozemní vlnou výrazně jinak než je tomu u pásma CB. Navíc všeobecné oprávnění nedovoluje použití externích antén a omezuje výkon na 0.5 W. To všechno předurčuje stanicím PMR zcela jiné použití než je tomu u pásma CB. Výhodou PMR je účinnost ručních antén. Z kopce na kopec je u PMR možné spojení i kolem 200 km, ale u CB by na totéž bylo nutné instalovat na obě stanoviště antény minimálně půlvlnné (tedy s délkou minimálně 5.5 metru). Tyto antény ale v pásmu CB umožňují spojení mezi stabilními stanicemi, které v případě malých antén v pásmu UHF není vůbec možné, obzvláště pokud jsou antény uvnitř místností. To je jeden z důvodů, proč PMR stanice CB radio nikdy plně nenahradily, ale slouží pouze jako jejich doplněk. Pro vysílání ze stabilních stanovišť nejsou nijak vhodné, ale CB radio ano.

Ať už jde o jakékoliv pásmo, všude platí nějaké provozní zásady. Pojďme si je představit, ať ty začátky nejsou nijak těžké:

• Všichni si tykáme. Mladí i starší bez rozdílu.
• Je slušností se při svém prvním vysílání nějak krátce představit. Třeba nějak takto: “Jsem Čáryfuk a vysílám ze Lhoty nad Vltavou. Mám CBčko dva dny, tak se to teprve učím. Slyším všechny kromě Honzy Hradec, u něj je to jen tak každé páté slovo.“
• Nikdy neskáčeme nikomu do řeči.
• Nikdy nevysíláme bez informačního obsahu. Je to zakázáno a navíc to jen působí rušení. Pochopitelně vysíláme jen tehdy, když nevysílá nikdo jiný.
• Vysíláme jen po rozumnou dobu. Nikdo nechce poslouchat pětiminutové monology.

A na závěr ještě slovníček pojmů:

• Otázka „Jak mě tam bereš?“ je vlastně žádostí o report. Odpověď by měla být (pro silnou stanici) „Jsi tu 59+“. Nebo třeba pro slabší „Jsi tu 47, takže ke komunikaci to je bez problémů.“
• Otázka na QTH bývá poměrně častá. Protože tuto otázku ze začátečníků málokdo čeká, je třeba se na ni připravit. QTH je jeden z Q-kódů a znamená něco jako „Jaké je tvoje stanoviště?“. Odpověď je například „Vysílám ze severu Tábora, z Čekanic“.
• Občas se vyskytne pojem „zatopit“, „naložit“ a podobně, což znamená zvýšit výkon. Vzhledem k tomu, že na pásmu CB je maximální povolený výkon 4 W (a mají ho snad všechny stanice), tu a tam se vyskytne potřeba tuto hranici překročit (pomocí zesilovače). Ale když už se to nesmí, přece to nebudu nazývat pravým jménem..