J-pole anténa pro pásmo 2m do batohu

Petr Adamec napsal:

V tomto článku je zmíněno „V poslední době se hodně řeší výbava pro projekt ARDOS, o němž si tady v budoucnu budeme ještě hodně povídat.“

Zatím se zde sice o tomto projektu od té doby nepíše, a snad tedy nebude vadit, se se svou zkušeností s tímto projektem přicházím až teď.
Chtěl jsem článeček zveřejnit v „Radioamatéru ČRK“ ale s anonymem se nechtějí bavit. Ano také zastávám názor, že anonymní dopisy by se měly podepisovat aby se vědělo od koho to je, a pokud mne anonym hlásí, že mi hoří střecha and hlavou tak se s tím prostě nezabývám dokud se nepředstaví a neprokáže svoji totožnost. Tak to prostě je. Ale zde se zdá, že anonym se může vyjádřit. Děkuji. Tedy zmíněný článek:

Vhodně utajená informace

Ano, takto jsem nazval svůj příspěvek inspirovaný návštěvou poněkud utajené přednášky AČR a IZS-Hasiči.
Konala se 22.8. t.r. v areálu 35. Mezinárodního setkání radioamatérů v Holicích.

„Utajená“ jsem ji nazval z toho důvodu, že téma bylo v popředí mého zájmu.
Ale nedověděl jsem se totiž o ní v časopisu Radioamatér, ale nečekaně až z „Průvodce“ – po zakoupení vstupenky do areálu holického setkání.

Zde byl celostránkový inzerát o akci, doprovázený obrázkem vojenské techniky.
Nebylo zde ale uvedeno, kde je „velký sál kulturního domu“.
A tak jsem doufal, že mne upoutají ony ukázky vojenské techniky.

Nestalo se tak, a musel jsem využít služeb tajného zvěda.
Přesto jsem si nebyl jist tím, že jsem našel ten správný objekt.
Přišel jsem na místo sice těsně před začátkem přednášky, ale nebyla zde inzerovaná vojenská technika, a ani žádný plakát.
Žádní lidé před budovou a ani na chodbě.
Ano, akce byla úspěšně utajena před případným zájmem cizí mocnosti, protože žádný správný vyzvědač si nekoupí vstupenku, nemá pak „Průvodce“, ale leze přes plot a je v koncích.
Platící návštěvníci jsou na tom lépe. (Možná mi bude vyčítáno, že jsem se okolo sebe špatně díval – je to možné…)

Prvním dojmem bylo tedy zklamání a čekal jsem, že účast bude minimální
(stejný dojem by mohl mít i vyzvědač a myslet si, že se akce nekoná).
Ale přesto, po vstupu do sálu, jsem byl překvapen, že v poměrně velkém kině bylo nečekaně mnoho diváků.
Pocit zklamání byl tak vystřídán pocitem radosti.

Bylo zřejmé, že téma přednášky bylo natolik přitažlivé, že všichni byli již dávno na místě.

Cílem této přednášky byl zájem AČR a IZS-Hasičů o pomoc radioamatérů při mimořádných událostech, jako jsou třeba bleskové povodně a jiných, kdy dojde k výpadku el. proudu.
Mobilním operátorům se pak i přes snahu a ochotu nedaří udržet v provozu mobilní telefony.

Přednášejícími byli nadporučík AČR a plukovník IZS-Hasičů.
Po krátkém úvodu nám nadporučík AČR ukázal „pavouka“ návazností celé akce od vlády až po ty nejnižší stupně.

Na těch jsou dobrovolníci – radioamatéři a dronaři.

Jsou označeni jako L 0 (L jako „level“ – aby se v tom vyznali i případní další zájemci ze spřáteleného zahraničí). Jsou nejpočetnější a tedy základní složkou.

Vychází se z předpokladu, že v každé obci se najde radioamatér a dronař, který se zapojí do této dobrovolné akce a bude spolupracovat se starostou, se kterým naváže na zkušenosti z předchozích nácviků.
Starosta bude dostávat osobní zprávy od občanů také pomocí CB a PMR.
Úkolem radioamatéra bude, aby pomocí svého zařízení předával tyto zprávy dál – tedy do L1 (okresní město).

Mezi L 0 a L 1 se budou zprávy předávat digitální šifrovanou formou v pásmu 145 MHz. Odtud pak výš na L2 v pásmu 50 MHz a na L3 v pásmu 3,5 nebo 7 MHz.
Všude, i na těchto vyšších postech, budou pracovat dobrovolníci radioamatéři (o dronařích nebyla rozprava již dále vedena).

Pan nadporučík nám potom ukázal další a další „pavouky“, které se týkaly např. plánovaných kmitočtů pro spojení v pásmech CB, PMR a 145 MHz – a v tomto vše v tzv. direktních kanálech. Kmitočty pro spojení mezi L1 a výš nebyly odtajněny.
(Pokud někdo nalezl v těchto informacích nějaké nepřesnosti, tak to je dobře – nemusí se vše hned vyzradit, a nebo jsem se možná i nechal unést bujným ořem mé fantazie).

Poté si vzal slovo pan plukovník IZS a sdělil nějaké zajímavosti z proběhlých akcí.
Uvedl například, že při první celorepublikové zkoušce prověřování spojení se půl dne nedařilo předat zprávy v pásmu 80 m.
Nakonec se vše v dobré obrátilo a zprávy byly úspěšně předány.
Takový obtížný průběh je tedy již odzkoušen a na nějakém zpoždění to, jak vidět, zas tak nevisí.

Pan nadporučík vyslovil poděkování zúčastněným radioamatérům na předchozím cvičení (bude se konat dvakrát do roka) a na moment ukázal seznam jejich značek.

Toto však není myšleno jako kritika – podle pravidel pro amatérské radiové vysílání nelze předávat šifrované zprávy a navíc třetím osobám, i když jen v nějaké hře. Byla zde tedy nutnost jisté diskrétnosti.

V reakci na problém se pak začaly ozývat nějaké hlasy z publika.
Ale nebyl k dispozici přenosný mikrofon a přednášející svůj mikrofon také přestali používat, a tak už nebylo dobře slyšet, co kdo říká. Zdálo by se, že je to snad nějaký nedostatek ale ne –
takto se podařilo námitky z publika utajit alespoň před částí publika. Nemusí všichni všechno o našich problémech hned vědět, a jak řekl pan plukovník, tyto negativní připomínky jsou pro ně velmi cenné.
A když si uvědomíme, že v publiku mohl být někdo pracující pro cizí mocnost a tyto poznatky by pak mohl, k naší škodě, využít…

Prozradit tak mohu například to, že bylo namítáno, že ne každý TCVR pracuje s každým notebookem a ani systémový inženýr si s tím často neví rady. Ti se totiž vymlouvají na to, že každý notebook je jiný a s jinými knihovnami. To bylo však hned vyřešeno – na cvičeních dvakrát do roka se radioamatéři sejdou a tam si poradí, jaký notebook si každý má pro daný účel pořídit.

Padl i dotaz, jakou právní ochranu budou tito radioamatéři mít pro případné námitky (GDPR) k jejich činnosti.

Pan plukovník všechny ubezpečil, že situace je jednoduchá. V krizové situaci vám může starosta obce třeba říci
„hele, ty máš bagr, tak přijeď pomoci“. A vy musíte jet a konat.
Takže, jak vidět, situace nebude tak složitá, jak si někdo třeba myslí. Že by se někdo mohl vymlouvat na to „a co když svým, třeba neodborným konáním způsobím nějakou škodu“. Prostě je krize a toto se neřeší.

Bylo oznámeno, že pro nestandardní použití radioamatérského zařízení k přenosu šifrovaných zpráv byl vyzván ČTU k iniciaci změny zákona a ČTU tento podnět poslal na MPO. A zde se věc zastavila.

Důvod je nám všem známý – parlament nejprve musel vyřešit důležitější věc z této oblasti.
A to, zda rozhlasový poplatek bude 55 a nebo 70 Kč. Toto se týká přeci každého z nás a každý měsíc a i všech rodin s malými dětmi.
Blesková povodeň do obce přijde jednou za mnoho let a nic nenasvědčuje tomu, že bychom měli očekávat nějakou mimořádnou událost.
Lék je snadný – odedávna platí „Odzbrojit – v míru ít“ a je to.

Zájem o přednášku a zároveň její utajení potvrzovalo to, že přes velmi dlouhou dobu nikdo neodcházel – obvykle přicházejí a odcházejí náhodní návštěvníci a to zde vůbec nebylo. Ano, zapadl jsem mezi spiklence. Příjemně mne šimralo v zádech.

Ale abych jenom nechválil, vyskytla se chybička – jakýsi radioamatér v červeném tričku měl dotaz, na který mu začal odpovídat nějaký uniformovaný muž z publika, tedy asi voják.
Tázající stál a odpovídající voják, přibližně o 20 let mladší, seděl.

No ale přemýšlejme – nevíme, zda a jaké cvičení dotyčný předtím absolvoval. A ta nebývají lehká.
Nevíme, kudy se tento voják musel v plné zbroji plazit a pak ve svém volném čase ještě stát a odpovídat na dotazy.
Z podia opakovaně zaznělo, že všechny tyto akce se konají jen a pouze na základě dobrovolnosti, a proto samozřejmě předpokládám, že i uniformovaní muži celou akci uspořádali ve svém volném čase a tak jistou „neformálnost“ lze snadno pochopit.

Plyne z toho i to, že si nikdo nemá dělat třeba naděje, že s odkazem na zdárný průběh nouzové akce, bude třeba předtím možno žádat na ČTU o zásah vedoucí ke zmírnění radiového rušení v místě působiště radioamatéra na co možná nejmenší míru. Nebo třeba, že bude možno natáhnout anténu na objekt ve státní správě a řešit si tak potichu i svoje problémy.

Bylo řečeno, že když spojení nebude v daném místě možné, tak prostě radioamatér nasedne do auta a vyjede se zařízením na kopec a zde si rozloží svá „fidlátka“.
Zda tam bude možno parkovat, případně že se po cestě stane jiná nehoda, si musí každý vyřešit.

Na obrázku, promítaném na plátně a znázorňujícím celou akci v reálném světě, bylo vidět, že úroveň L 1 používá VKV anténu o dvojnásobné výšce domku. Na úrovni L 2 byla výška této antény již trojnásobná.
Kam se předpokládá, že bude natažena anténa na 3,5 MHz na úrovni L 3 (krajské město), nebylo patrno.

Tuto krajinku můžeme vidět i v informačním článku o akci v PE č.9/2025. Článek udržuje linii utajování a zabývá se hlavně tím, že existují nějaké „Level“. O diskusi v „kině“ se takticky nezmiňuje – což je zcela na místě.

Znovu upozorňuji, že v mých informacích může být chyba, žádný písemný materiál nebyl, zcela pochopitelně, k dispozici.
Odešel jsem ještě před koncem (snad i jako první), nechtěl jsem totiž být tím, kdo „proklatě mnoho věděl“.