Li – Ion akublok pro SY-101

Dragon SY-101 byla jen jedna z variant úspěšné CB ručky. Vyráběla se jako Elix, Albrecht, Stabo a možná ještě další značky. Vyráběly se i různé jiné varianty než jen dvě pro pásmo CB, namátkou třeba verze 24/27/28 MHz včetně SSB, nebo verze pro pásmo 2 m.

Právě proto si „Dragonky“ vybudovaly svou dobrou pověst napříč všemi odrůdami radiově smýšlejících jedinců. I já jsem měl starší verzi pro CB, pak jsem si pořídil novější (tu, která už zobrazuje na displeji i frekvenci) a před nedávnem jsem kdesi na internetu objevil i verzi s SSB, kterou jsem si musel koupit už jen proto, že jsem po ní před patnácti lety tak toužil.

Tyto poslední dva kousky stále oprašuji ve svém HAMshacku. Tolik funkčních tužkových článků, abych alespoň jedné z nich mohl vdechnout život, jsem ale nenašel. Našel jsem ovšem několik Li-Ion článků typu 18650, které jsem koupil na posledním setkání na Pražáku u Vodňan.

Nedaleko schovky s články se krčí v rohu pracovny 3D tiskárna. Ta by mohla pomoci s problematikou vtěsnání třech velkých článků typu 18650 do místa pro devět tužkových článků typu AA. Tři 18650tky se do původního akubloku zkrátka nevejdou. Nezbývá než vyrobit úplně nový akublok, kam by se lithiové články vtěsnaly a ještě by zbylo místo pro nějaký battery management.

V první hodině průzkumných prací vyplynuly jen nové problémy. Články se sice do prostoru akubloku vejdou, ale vyvstal problém s tenkými kolejnicemi pro zasunutí akubloku do těla ručky. Podstatou 3D tisku je totiž skládání jednotlivých vrstev plastu na sebe, čímž se ovšem nemůže docílit dostatečné pevnosti v tahu a mohlo by se stát, že se vrstvy od sebe oddělí a kolejnice zůstane v těle ručky, zatímco zbytek akubloku padá na zem. Tudy cesta nevede. Jediné řešení je tisknout kolejnice na výšku, aby se vyloučilo namáhání plastu mezi jeho jednotlivými vrstvami. Pokud se ovšem bude tisknout na výšku, nelze pak vytisknout prostor pro jednotlivé články – tiskárna totiž nemůže tisknout rozžhavený plast jen tak do vzduchu. Musí pod ním něco být.

Jediné řešení se nakonec našlo. Akublok jako takový se vytiskne na výšku, kolejnicový mechanismus na šířku, vše se osadí, prodrátuje a nakonec se to musí sešroubovat.

Odladit zasouvací mechanismus byla další hodina práce. Teď už jde jen lehce ztuha, což se doladí jemným pilníčkem (opraveno v následující verzi, už jde hladce). Kontakty pro napájení se také podařilo najít a umístit vcelku dobře. Chvíli jsem musel přemýšlet nad jejich realizací, ale provizorní řešení ve formě hlavy šroubu M3 se nakonec ukázalo jako vhodné pro finální podobu.

Umístění desky battery managementu (BMS) jsem vcelku rychle vzdal. Do akubloku se nevejde. To ovšem až tolik nevadí, protože akublok nebude pracovat v žádných extrémních podmínkách, takže budu schopen článkům za několik let odpustit, že vlivem špatného zacházení ztratily trochu kapacity. Stejně mám ve zvyku po použití ručku hned nabít, tak by se ani nemělo stát, že články budou trpět nízkým napětím (BMS by v případě nízkého napětí odpojil spotřebič, čímž zamezuje většímu vybití). Stejně tak si dovedu představit absenci balancingu (který by dělal BMS). Vyrovnávat napětí mezi jednotlivými články je sice záslužné a určitě to článkům přidá na životnosti, ale vzhledem k nedostatku prostoru ho oželím.

Jak tedy akublok nabíjet? Řešení je jednoduché. V Číně se prodávají nabíječky ve formě zdrojů do zásuvky (tak, jako je známe třeba od telefonů), uzpůsobené přesně pro nabíjení určitého počtu Li-Ion článků. Vybral jsem si model pro tři články a za padesátikorunu včetně poštovného objednal. Po osmnácti dnech pošťáčka přinesla pytlík z Číny, já jsem ho rozbalil, zdroj zapojil do zásuvky a od té doby bez problémů nabíjí. Červená kontrolka značí nabíjení, zelená pak jeho ukončení.

Konektor pro nabíjení jsem musel umístit netradičně zespodu, protože jinde se mi v těle akubloku nepodařilo vykouzlit žádné vhodné místo. Nakonec mi ale toto řešení vyhovuje, naopak skýtá možnost vyrobit i nějaký šikovný nabíjecí stojánek.

První finální kousek (na obrázku) jsem vytiskl jen nahrubo s krokem 0.4 mm. Tisk trval necelé dvě hodiny. Druhý kus už je s krokem 0.1 mm a vypadá přece jen lépe. Jen je třeba si na něj počkat skoro devět hodin. Ještě že se to vše dělá samo a já můžu zatím spát.

Lithium nejen že vdechlo starému přístroji život, ale zároveň mu vylepšilo vlastnosti. Namísto kapacity kolem 1000 mAh, kterou nabízely tužkové akumulátory, je kapacita více než dvojnásobná. Navíc se příjemně snížila hmotnost a hlavně cena. Materiál včetně článků 18650 se bez problémů vešel do 150ti korun. Za tu cenu bych nekoupil ani třetinu potřebných nabíjecích článků typu AA. Navíc už bych ani nenašel původní nabíječku, a tak jsem rád, že mám teď novou.

Chcete také mít Li-Ion akublok pto SY-101? Napište pod článek do diskuse, domluvíme se na předání souborů s návrhem pro 3D tisk, případně na nějakém jiném řešení.