Začátky s DMR

Párkrát za život se člověku podaří zažít pocit, že ač si myslí, že se v daném oboru orientuje, dostane se mu do rukou novinka, která ho přesvědčí o opaku. Vzpomínám si, že někdy před více než pětadvaceti lety nám do práce (kdysi jsem jakožto student brigádničil v jedné počítačové firmě) přinesl zákazník počítač Apple Macintosh. Tak nějak to vypadalo jako počítač, ale všichni jsme si byli vědomi, že je tak trošku jiný než naše „písíčka“. Líbilo se nám to, jak pěkně je to udělané a jak pěknou grafiku to má. Také jsme obdivovali myš s jediným tlačítkem. Zábava skončila v okamžiku, kdy do stroje kolega vložil disketu a chtěl ji dostat zpátky ven. Jak známo, u každé (3.5 palcové) disketové jednotky je tlačítko, kterým se disketa zase zpátky vysune. Ale tady tomu tak nebylo. Žádné tlačítko jsme nenašli, ač jsme stroj prostudovali ze všech stran. Postupně se nás u tohoto krásného stroje vystřídalo asi osm, vesměs (tehdejší) počítačoví odborníci, techničtí inženýři, prodejci a servisáci „písíček“… Nikdo na způsob vyjmutí diskety nepřišel. Zatím jsme zavrhovali šroubovák a říkali jsme si, že určitě existuje i elegantnější způsob. Hodiny plynuly a my jsme pořád ještě nevěděli, jak dostat disketu ven. Nezbylo nic jiného než zavolat majiteli o radu, ač to pro nás, tým zkušených pracovníků bylo silně potupné. Řešení bylo samozřejmě jednoduché. Vezme se ikona diskety a hodí se do koše. Disketu pak motůrek vysune ven. Chvíli jsme si připadali jako banda nevzdělanců, co si hraje na znalce. Ale tak už to v životě bývá.

Stejné okamžiky nastanou i při seznamování s digitálním provozem DMR (podobné to bude i u ostatních digitálních provozů na VKV, snad si o nich povíme někdy příště). DMR je úplně jiný svět, ať už z pohledu radiostanic, tak i z pohledu „šíření vln“. Zpočátku se mi zdálo, že DMR není až tak moc pro radioamatéry, ale spíš pro hračičky z oboru IT. A tohoto pocitu se nemohu zbavit dodnes, ačkoliv sám vidím, kolik opravdových radioamatérů DMR využívá. DMR zkrátka je plnohodnotným radioamatérským provozem, ať se nám to líbí nebo ne.

Podstatou DMR v radioamatérském pojetí je síť převaděčů a hotspotů. Převaděče mohou být kombinovány s analogovým provozem, hotspoty jsou vyhrazené zpravidla pouze pro DMR. Rozdíl mezi nimi je v simplexním (hotspoty) a duplexním (převaděče) provozu. Hotspot je tedy vhodný pro osobní použití, protože vysílám – li na hotspot, slyší mě onen hotspot, ale ten už můj signál (narozdíl od převaděče) nevysílá dál (ani nemá kde, frekvence je obsazena mnou). Převaděč by bez internetu ještě nějaký lokální význam měl, ale hotspot ne, ten internet potřebuje, aby zachycený signál dále předával do sítě DMR. Základem je tedy ona síť. Jejími členy jsou hotspoty, převaděče a samozřejmě prostřednictvím těchto hotspotů a převaděčů i ti smrtelníci, kteří vysílají (tedy my, radioamatéři).

V analogovém světě známe Echolink, který nám pomáhá pospojováním analogových převaděčů k pokoření větší vzdálenosti. Jako přenosové médium je samozřejmě použit internet. Echolink je vnímán jako ne nutný bonus pro analogové převaděče, kdežto připojení do internetu v případě DMR je opravdu nutnost.

V následujícím popisu mi prosím odpusťte ignorování několika nedůležitých faktů, ale nejsou pro pochopení základních pojmů a postupů důležité, proto je záměrně vynechávám, protože mám pocit, že už tak je informací více než dost.

Králem všech DMR oveček (hotspotů, převaděčů a uživatelů) je Brandmeister. Je to internetové stvoření, které naleznete na http://brandmeister.network a uvidíte v něm všelijaké nastavení. Jeho prací je hlavně směrování provozu. Tedy hlasového provozu, který my, jakožto uživatelé vytvoříme. Můžeme si totiž kromě frekvence a ostatních parametrů nastavit tzv. TALK GROUP, tedy hovorovou skupinu. Protože síť DMR je povětšinou (existují ještě malé samostatné ostrůvky) globální, nebylo by výhodné pospojovat všechny převaděče do jedné velké skupiny napříč všemi zeměmi a kontinenty. Právě proto jsou k dispozici TGs (zkratka Talk Groups), tedy hovorové skupiny, do kterých se soustřeďují uživatelé s podobnými zájmy. Tak třeba námi asi nejvíce oblíbená skupina bude určitě 230, protože se v ní mluví česky. Slovensky se mluví ve skupině 231.

Pokud někdo nechce mluvit ve skupině, ale volá konkrétního uživatele, má k dispozici PC, tedy Private Call. To ovšem není nijak hojně využívaná funkce, proto by se dalo říci, že nejčastěji využívaný Private Call jde na číslo 9990, kde je opakovač. To se hodí pro vyzkoušení, zda všechno funguje.

Vraťme se ale o několik vrstev hlouběji. Třeba k nastavení frekvence, což je nám nejspíš všem dobře známo. Tady je vše ještě v pořádku a bavíme se o frekvencích, kmitočtovém zdvihu, kmitočtové modulaci a odskoku od přijímané frekvence (je stejný jako v případě analogových převaděčů). Jelikož je ale digitálně modulované celé dostupné spektrum kanálu, není k dispozici ani subtón (Tone Squelch). Toho můžeme s výhodou využít, protože analogové převaděče většinou nějaký subtón vysílají. Pokud nechceme poslouchat nezáživné digitální vrčení, stačí si nastavit na přijímači ToneSquelch tak, aby ho odpovídajícím subtónem otevřel pouze analogový provoz (kde se TSq subtón většinou vysílá) a v případě, že je na frekvenci provoz digitální, radiostanice bude mlčet (protože v digitálním provozu se žádný subtón z principu vysílat nemůže – není tam pro něj prostor).

Aby se i v digitálním světě vyřešily kolize více převaděčů na jedné frekvenci, používá se nastavení tzv. barevného kódu. Budeme mu stejně jako zbytek světa říkat Color Code, zkráceně CC. Tento Color Code je prvním rozlišovacím znakem. Pokud na frekvenci běží jediný převaděč, vždy je dobrým zvykem použít CC=1. Druhý převaděč by mohl mít CC=2, a tak dále. Chci – li komunikovat pouze s druhým převaděčem, nastavím si CC na hodnotu 2 a první převaděč se mého signálu nebude všímat. CC tedy funguje v digitálním světě velmi podobně jako TSQ ve světě analogovém.

Není tomu tak zdaleka u všech digitálních provozů, ale u DMR ano. Má to své výhody a své nevýhody, nicméně je to tak – DMR je provozováno s časově dělenou modulací, tedy TDMA. Česky to znamená, že v jedné době se na stejné frekvenci mohou střídat různé stanice. Čas je rozdělen do tzv. Time Slotů, tedy do „okamžiků“. V případě DMR máme Time Sloty dva, proto mohou na jedné frekvenci v jednu dobu pracovat dvě stanice nezávisle na sobě. TDMA ovšem naplnofunguje pouze při práci proti převaděči, nikoliv proti hotspotu. Má to zcela jasný důvod: Převaděč funguje duplexně, tudíž radiostanice poslouchá jeho vysílání, na základě kterého se časově synchronizuje, aby vysílala ve správný okamžik (do správného Time Slotu). Tím je zaručeno, že se převaděčovy ovečky nijak nepotkají a každá si bude vysílat jen v okamžiku, kdy opravdu smí. To je celkem šikovné, protože se zdvojnásobí kapacita přenosové trasy. Nešikovné ovšem je, že TDMA modulace svým neustálým pulsním klíčováním může způsobovat rušení, podobné, jaké způsobují mobilní telefony (zejména v blízkosti nf zařízení). Výhodou je skoro o polovinu nižší nárok na elektrickou energii, protože ač držím klíč (PTT) třeba 20 sekund, ve skutečnosti se vysílalo jen poloviční dobu – tedy 10 sekund. Samozřejmě ne celistvě, onen údaj je součtem všech malých časových kousků celého přenosu.

Budeme si tedy pamatovat, že v DMR provozu můžeme použít dva Time Sloty. V praxi proti převaděčům používáme jen ten první. Zatím jsme ještě ani nezkoušeli vysílat a už víme, že je třeba nastavit frekvenci, odskok, Color Code, Time Slot. Ale to ještě nejsme ani na začátku.

Digitální sítě vyžadují identifikaci stanice. V případě Yaesu C4FM se do radiostanice přes menu zadá vlastní značka a můžeme vysílat, ale u DMR je vyžadována registrace na internetu. Její součástí je i kontrola koncese, aby na DMR nemohl vysílat kdekdo. S naskenovanou koncesí je tedy potřeba navštívit registraci, kterou najdeme třeba na stránkách www.d-star.cz v sekci CCS systém – Registrace CCS7 ID pro uživatele. Pozor, soubor s koncesí nesmí být větší než 800 kB. Registrace trvá zpravidla desítky hodin.

Výsledkem registrace je pak ID uživatele ve formě čísla. Například to moje je 2300009. Toto číslo je nutné zadat jakožto ID stanice do radiostanice. Ta se pak vždy bude daným číslem identifikovat, aby každý ve skupině věděl, kdo zrovna vysílá. Je také možné číslo podle databáze převést na značku, což je velice šikovné – jen pohledem na displej se dozvím, koho slyším.

Teď už se stačí jen dobře na první vysílání připravit. V první řadě bude třeba vědět, kde je nejbližší bod, který bude vhodnou branou do sítě DMR. Buďto jím může být mrňavý USBčkem napájený hotspot (dají se koupit pod 2000 Kč v Číně, nebo samozřejmě vyrobit), nebo třeba nějaký převaděč s podporou DMR. Do své radiostanice si tedy nastavíme jeho frekvenci. Dále se nastavuje Color Code (viz výše, pravděpodobně bude 1) a TX group, tedy skupina, do které chceme vysílat. Pro začátek a ověření správné funkčnosti doporučuji zkusit PC9990. Pro běžný provoz pak TG230. Jelikož se ale jedná o celorepublikovou skupinu, na prachobyčejné plkání doporučuji použít nějaký její „derivát“, např. 23010.

Teď už je chování na pásmu velmi podobné běžnému provozu na HAM pásmech. Ač nám displej může napovídat značku hovořící stanice, stejně se značky říkají v provozu úplně stejně jako v provozu analogovém.

Že to není moc složité? Omyl, je. Kámen úrazu je v ovládání radiostanic DMR a v nastavování parametrů. Mnohé radiostanice ani nepředpokládají nastavování z jejich klávesnice (což by ale nemusel být žádný problém). Je nutné je naprogramovat z počítače. Třeba můj Retevis nastavování z klávesnice sice umožňuje, ale tato funkce se musí zapnout z počítače.

Navíc ovládání těchto radiostanic je sice vcelku podobné, ale vůbec se nepodobá ovládání analogových radiostanic. Kdo si myslí, že když nastavil Baofeng, nastaví i DMRku, zpravidla to zkouší několik desítek minut a pak začne kroutit hlavou. Teď jsou totiž v módě nepopsaná tlačítka a různé kombinace, několikanásobné stisky tlačítek, nebo jejich podržení určitou dobu. Nic, co by mělo nějaký alespoň elementární logický základ. Ale třeba už vím, že chci-li zvolit skupinu, případně privátní volání, je to většinou pomocí křížku na klávesnici, třeba i opakovaně. Všechny tyto fígle je třeba objevit a nacvičit si je.

Ten, kdo pamatuje staré dobré ručky od Yaesu, Icomu, Kenwoodu, kde všechno dávalo smysl, se při prvním setkání s DMR pravděpodobně neubrání konstatování, že tohle je opravdu paskvil. A má pravdu. Ovládání DMR stanic je totiž poplatné jejich primárnímu určení jako profesionálních radiostanic, kde není žádoucí, aby se v nastavování vůbec někdo vrtal. Zkrátka „tady máš vysílačku, na jedničce máš tohle, na dvojce támhle to a vysílej“.

Dalo se vůbec dočíst až sem? Pokud ano, pak ještě zbývá jediné: I na DMR jsou nějaká základní pravidla chování. V základu odpovídají těm, která známe z analogového provozu, ale jsou tu ještě některá další, nad nimiž je třeba se zamyslet. Například klíčování naprázdno. To se nesluší ani na analogových převaděčích, ale tady se jedná o ještě větší hřích, protože to obtěžuje mnohem více posluchačů. A také tu funguje něco, co známe z provozu na CB radiu. Skupina (TG) 230 není určena na bezduché žvanění, proto máte-li něco takového v úmyslu, je vhodné se „odladit“ třeba na 23010. To má i hlubší smysl.

Zmínil jsem existenci Brandmeisteru (viz výše). Ten se stará o směrování hovorů. Většina DMR převaděčů v ČR má v Brandmeisteru nastaveno, že přijde-li něco do skupiny 230, projde to do éteru. Na můj domácí hotspot jsem si také musel protáhnout TG230, protože jinak bych o žádném provozu v ní ani nevěděl. Občas se můžeme setkat i se skupinou 231, která do převaděče automaticky „proleze“. Ostatní skupiny ale automaticky „prolézt“ nemají (protože to není nastaveno v Brandmeisteru pro daný hotspot nebo převaděč), tudíž se provoz ve skupině (na daném převaděči) neodvysílá. Pokud ovšem v této skupině na daném převaděči někdo v dohledné době nevysílal. Pak převaděč samozřejmě připojí i tuto skupinu.

Jako na každém začátku vysíláním platí poučka „Nejdřív poslouchej, pak vysílej!“. V provozech digitálních to platí o 3 dB více.

Na závěr se ještě sluší poděkovat. Zejména Michalovi OK5MV za prvotní instruktáž a také mému ročnímu synkovi Tomáškovi za krásnou pózu s Retevis RT3S DMR.

Total Page Visits: 877 - Today Page Visits: 15

You may also like...

2 komentáře

  1. Problém - není obrázek napsal:

    Kde je ta fotka S Tomáškem?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *