Koupil jsem si v Číně Baofeng. Ale co dál? Čím začít?

Otázka, která se (možná i vlivem pandemie) vyskytuje pořád častěji. Jen od začátku roku se mi tu sešlo celkem pět požadavků na krátké proškolení. Abych na nic nezapomněl, sepíšu je do článku. Předem upozorňuji, že pro zkušené jedince článek určen není a nic nového se tu nedozví.

Velký vliv na vznik nových zájemců o radiotechniku má bezesporu i velmi dobrá cena vcelku použitelných radiostanic z Číny. V následujícím článku se pokusím vysvětlit základní pojmy, základy ovládání radiostanic a základy chování na (nejen) radioamatérských pásmech. Radiotechnika je krásný koníček a povězme si, že je tak rozmanitý, že ač se jím zabývá vcelku velké množství lidí, každý se může chytit jiného konce.

Především je třeba upozornit, že držení radiostanice je zodpovědná činnost, stejně jako třeba řízení auta. Obojí lze proměnit v nebezpečnou zbraň, a to nejen úmyslem, ale i čistou neznalostí. Proto platí, že je třeba se nejdříve naučit přijímat (tedy chovat se zcela pasivně). Vysílání přichází na řadu až v okamžiku, kdy víme, co přesně děláme.

V moderní době jsme zavaleni čínskými výrobky na všech frontách. Dávno pryč jsou časy, kdy se tamní výrobky vyznačovaly nulovou kvalitou a spolehlivostí. Když mi v roce 1996 někdo přinesl na opravu něco „Made in China“, rozčiloval jsem se, že „to snad letovaly opice“, propájel několik vůbec nepřipájených součástek a výrobek zase ožil. Ty časy jsou ale dávno pryč. Dnes Čína nabízí výrobky, které sice nejsou tak kvalitní jako třeba ty „originální z Japonska“, ale není to proto, že by byly vyrobené méně kvalitní cestou, ale spíše proto, že tak ten konkrétní výrobek byl navržen, a to zejména s ohledem na cenu. Dobrá cena pak výrobek zpřístupní i těm, kteří si mohou vyzkoušet, zda je výrobek baví nebo ne. A kdyby nebavil, jednoduše ho uloží někam do skříně a nebudou se ho všímat.

Jedním takovým výrobkem je například Baofeng UV-5R. Pasuje tak akorát do ruky a umožňuje příjem a vysílání v pásmech VHF a UHF. Rozhodně to není jen zařízení pro začátečníky, mnoho zkušených radioamatérů UV-5R používá i denně. UV-5R má mnoho různých klonů a odrůd, ale originál se vyskytuje nejčastěji, proto se budu bavit konkrétně o něm, ale i u ostatních výrobků bude vše přinejmenším podobné.

Co Baofeng UV-5R nabízí?

Toto je Baofeng UV-5R

Z radioamatérského světa je to jen zlomek, přesto má co nabídnout. Umí přijímat a vysílat v pásmech VHF (136-174 MHz) a UHF (400-520 MHz) a také umí přijímat FM rozhlas, a to v nezvykle širokém rozsahu 65 – 108 MHz. Ti starší z nás pamatují, že právě v pásmu 63 – 73 MHz bývala „východní norma“ rozhlasového pásma. Z toho všeho vyplývá, co UV-5R nenabízí. Nenabízí žádná krátkovlnná pásma a nenabízí ani pásmo CB radia, které je na 27 MHz. Nenabízí ani jiné druhy provozu než FM. Stejně tak nenabízí pásma vyšší než UHF.

Co se provozuje v pásmech VHF a UHF?

Není toho málo. VHF a UHF jsou ideální pásma pro použití ručních radiostanic s malou anténou. Ne že by se nehodila nějaká větší (a dobře umístěná), ale v pásmech VHF a UHF má už použití malé antény smysl. Anténa už totiž má nějakou rozumnou účinnost (to platí zejména v pásmu UHF). Vzpomínám si, jak fungovaly ruční radiostanice v pásmu CB. Anténou o délce 30 cm jsme se pokoušeli vysílat jedenáctimetrovou vlnu. Účinnost takového počínání byla dost mizerná a vždy když se vyskytl někdo s ručkou (termín označující ruční radiostanice), museli všichni nastražit uši. V pásmu UHF bývá délka vlny kolem 70 cm, tudíž ji anténa o délce 30 cm vyzáří mnohem efektivněji a použití ručky není žádný velký hendikep.

Každý, kdo drží v ruce nějakou takovou věc poprvé, se bezesporu zajímá o to, co všechno lze naladit a slyšet. Když pominu FM rozhlas, jehož příjem Baofengy umožňují, můžeme si rozdělit provoz v pásmech VHF a UHF na tyto kategorie:

  • Profesionální provoz: Lesníci, taxislužby, hlídači, cestáři, stavitelé, hasiči, záchranáři, městská policie, dopravní podniky, lodě. Spadá sem i letecký provoz, ovšem ten běží v modulaci AM a pomocí FM zařízení bude velmi obtížně čitelný.
  • Amatérský provoz: Radioamatéři, převaděče.
  • Bezlicenční provoz: PMR, sdílené kanály.
  • Datový provoz: Podivné vrčení tvářící se jako signál – může přenášet nejen nějaká stavová data (typicky telemetrie třeba z vodáren), ale i digitálně zpracovaný hlasový provoz ve všech třech výše uvedených kategoriích. Také se může jednat o přenos dat pro mobilní terminály (např O2 mělo CDMA). Radioamatéři používají také APRS, o němž si také něco povíme. Každý z nás také používá frekvenci 433.92 MHz, vždy, když odemyká auto.

Bez nějakého konkrétního povolení není dovoleno (běžným smrtelníkům) vysílat nikde mimo pásma bezlicenční.

Vzhledem k tomu, že nemáme v mozku zabudovaný modem, datovým provozem se příliš zabývat nebudeme. Snad jediné dosažitelné dekódování dat je APRS, což je amatérská síť postavená na principu IoT (internetu věcí). Tam nám pomůže chytrý telefon.

Profesionální provoz z pásem VHF a UHF ubývá. Nejen proto, že je často nahrazován mobilními telefony nebo přímo aplikacemi na nich (typicky případ taxislužeb), často se přesouvá do provozu digitálního (obvykle městská policie). Každá lokalita má jinou „nabídku“ profesionálních služeb v dosahu. V Praze bude asi více taxislužeb a hlídacích agentur než lesníků. Proto je potřeba si jejich frekvence najít, případně zjistit od zkušenějších. Tu a tam bývají na internetu uvedené frekvence od posluchačů, kteří se o ně chtěli podělit.

Amatérský provoz je pro poslech vcelku ideální a je i přehledněji organizován. Nachází se v rozmezí 144-146 MHz a 430 – 440 MHz. V pásmu VHF je tedy prostoru výrazně méně než v pásmu UHF. Navíc pro naše použití s Baofengem (který umí pouze FM modulaci) připadá v úvahu pouze horní polovina pásma (145 – 146 MHz). V dolní polovině se používá především provoz CW, SSB a na 144.800 MHz pak digitální APRS.

Pro APRS existuje množství aplikací pro chytré telefony. Některé umí jen dekódovat, některé umí i vysílat. Jednoduše přiložíme telefon (nebo tablet) k reproduktoru Baofengu a posloucháme provoz. Jakmile přijdou nějaká data, při troše štěstí je telefon zvládne dekódovat a my se podíváme, co v datech bylo. Zpravidla jsou to nějaká poziční data s informacemi o konkrétním zařízení, třeba převaděči. Dozvíme se, že je 22 km od nás, jakou má frekvenci a jakou značku. Všechna tato data jsou přehledně umístěna do mapy, což je zejména do začátků výborná pomůcka. Tato mapa se najde na www.aprs.fi a my si teď o ní povíme nějaké základní informace. Především to, že mapa sbírá informace přímo z éteru pomocí APRS gateway (přijímače, které dělají rozhraní mezi APRS a internetem), kterých je v provozu velké množství a sbírají data, která pak odesílají do internetu do databáze.

Mapa se většinou zobrazí se startovací pozicí někde ve Skandinávii, ale tím se nesmíme nechat odradit. Přejedeme k nám do ČR. Pozor na přílišné oddálení měřítka mapy, vzhledem k množství objektů na mapě dostává počítač vcelku zabrat. Na mapě jsou vidět různé symboly (objekty), označující různé děje nebo zařízení. Tak třeba OK0G v okrese Prachatice na vrchu Libín označuje radioamatérský převaděč. Na místě je dokonce více symbolů, protože převaděč má více funkcí. Při kliknutí na symbol se dozvíme, že na převaděči je připojených aktuálně 0 stanic, na jakých je souřadnicích, jakou má frekvenci a jaký výkon. To se může hodit pro přehled, když se člověk vyskytne na nějakém neznámém místě a chce vědět, co kolem něj vysílá.

Na mapě APRS jsou i stanice mobilní. Mohou to být radioamatéři v autech, nebo třeba meteorologické sondy (balóny). Často se také vyskytují různé varovné symboly, třeba blesky od bouřek nebo varování v souvislosti s vysokou hladinou vody v řekách. Pokud se zrovna nic neděje, tyto symboly zmizí.

Přesuneme se od frekvence 144.800 MHz trochu výše. Na 144.975 začíná hlasový provoz. Konkrétně tato frekvence je vstupem převaděče. Co to znamená, si vysvětlíme záhy. Poslední vstupní frekvencí převaděče je 145.1875 MHz (skok je 12.5 kHz). Vstupním frekvencím odpovídají výstupní, které jsou o 600 kHz výše, tedy 145.575 až 145.7875 MHz. V pásmu mezi vstupy a výstupy (145.200 až 145.550 MHz) jsou pak tzv. direktní kmitočty (kanály).

Direktní kanály mají vcelku jednoduché použití. Jeden (člověk) vysílá, ostatní (lidé) přijímají. Může se jednoduše stát, že někteří některé neslyší, protože v trase k protistanicím mají nějakou překážku, kopec, nebo je to už příliš daleko. V rámci jednoho města, okresu, kde se nejspíš všichni se všemi uslyší, není použití direktních kmitočtů žádný problém.

Pokud ovšem nastane stav, že se stanice chtějí slyšet například v rámci jednoho nebo i více krajů, pak je řešením převaděč. Jedná se o neobsluhovanou stanici (automaticky fungující), která přijímá na jedné frekvenci (to jsou ty výše zmíněné vstupy) a to, co uslyší, vysílá na jiné frekvenci (a to jsou ty výše zmíněné výstupy). Rozestup je (v radioamatérském pásmu 145 MHz) vždy 600 kHz (0.6 Mhz). Profesionální služby to mají jinak, tam je rozestup třeba 4.5 MHz.

Úkolem převaděče je (velmi zjednodušeně řečeno) vše, co slyší na vstupu, odvysílat na výstupu. Skládá se tedy ze dvou radiostanic, kdy jedna stále přijímá a druhá stále vysílá. Mezi nimi je pak kontroler, což je zařízení, které vše řídí, doplňuje tzv. roger beep (pípnutí když stanice přestane vysílat) a třeba CWID, tedy identifikaci převaděče pomocí morseovky. Některé kontrolery umí jen toto, některé jsou vybaveny mnoha funkcemi a zvládají třeba přepnout převaděč do různých digitálních režimů, pokud se objeví digitální signál. Často bývají převaděče vybaveny systémem Echolink, který umožňuje jejich vzájemné propojení (u digitálních převaděčů je propojení samozřejmostí, Echolink slouží jen analogovým) a třeba i připojení uživatele přes mobilní telefon (což se hodí třeba na dovolené v zahraničí, když mi chybí rodný jazyk).

Smysl převaděče je zejména tam, kde uslyší co nejvíce stanic a co nejvíc stanic uslyší převaděč. Tedy co nejvýše a s co nejlepším výhledem. Mnoho převaděčů je umístěno na vysokých kopcích, výškových stavbách a aktuálně je jeden i ve zcela bezkonkurenční nadmořské výšce – přímo na ISS.

Jak funguje převaděč: Je většinou na kopci. Podle obrázku vidí všechny stanice (1-5), nic tedy nestojí v cestě jejich signálu směrem k převaděči. Převaděč jakmile (libovolnou) stanici uslyší, začne její signál opět vysílat, tudíž všechny okolní stanice ji přes převaděč uslyší. Kdyby chtěly komunikovat stanice 1 a 2 napřímo (mezi sebou) bez převaděče, pravděpodobně to nebude možné, protože jim v cestě stojí kopec. Stejně na tom budou i stanice 3 a 5. Naopak stanice 3 a 4 by se bez převaděče domluvily, žádná překážka mezi nimi není. Naprosto nemožné by bylo (bez převaděče) spojení mezi stanicemi 1 a 5, ale přes převaděč, který na obě stanice vidí, to není žádný problém.

Dost teorie, jdeme si to všechno vyzkoušet. Jak se Baofeng zapne, to asi zjistí každý sám. Kdo ne, asi by neměl pokračovat ve čtení a jít raději třeba vyšívat.

Po zapnutí se na displeji zobrazí dvě frekvence, případně paměťové místo (kterému odpovídá frekvence). Hodně radiostanic má funkci dvojitého přijímače, tedy dokáže přijímat na dvou frekvencích současně. Baofengy ale nemají dva přijímače, jen se snaží tento dojem vytvořit. Mezi horním a spodním řádkem se přepneme tlačítkem A/B. Můžeme tedy rychle přeskakovat například mezi dvěma převaděči. Úplně vpravo na displeji (pod symbolem baterie) pak mohou být malá číslíčka. Pokud tam číslíčko je, pak označuje paměťové místo, stejně jako to třeba známe z autorádií, kde si můžeme danou frekvenci uložit (režim MR). Pokud tam číslíčko není, jsme v režimu VFO, kdy si můžeme plynule (podle nastaveného kroku STEP, viz níže) ladit. Mezi těmito dvěma režimy se přepíná tlačítkem VFO/MR. Asi není důležité podotknout, že z výroby přijde radiostanice s nějakým prapodivným nastavením a v paměťových místech jsou nastavené nesmysly. Protože editace paměťových míst je u Baofengů docela očistec, doporučuji propojit rádio s počítačem pomocí k tomu určeného USB-2xJack kabelu a například pomocí programu Chirp si předvolby upravit k obrazu svému. Kdo si rád pamatuje čísla, nemusí nutně paměťová místa nastavovat, jednoduše zadá frekvenci v režimu VFO ručně.

Čísla předvoleb (pamětí) jsou vpravo od frekvence. Místo frekvence lze zobrazit i název předvolby.

Ano, frekvence se zadá jednoduše. Ale jaká? Jak zjistíme, které frekvence jsou v našem místě dostupné? K tomu výborně poslouží přehled převaděčů, a to jak v mobilní aplikaci „Repeaterbook“, nebo v ryze národním seznamu http://prevadece.smoce.net, kde jsou k převaděčům uvedeny i doplňující informace a velmi užitečné mapy pokrytí. Vybíráme pochopitelně jen ty převaděče, které umí analogový provoz. Je samozřejmé, že převaděče nevysílají pořád, proto je třeba ušetřit si zklamání, že na dané frekvenci zrovna žádný signál není. Opravdu tam zrovna teď být nemusí. To proto, že na převaděči zrovna teď nikdo nevysílá. (Některé převaděče se občas samy identifikují, ať už morse nebo hlasem, některé to dělají přesně v celou hodinu.) Proto je třeba na frekvenci převaděče setrvat déle, nebo si třeba zjistit, v kolik hodin se na převaděči vyskytuje nějaký obvyklý provoz. Mnoho převaděčů bývá využíváno v pravidelný čas na různá „pravidelná kolečka stanic“, ať už na obvyklé téma počasí, nebo i na různá jiná témata. Tak třeba tady náš nejbližší VHF převaděč OK0EB na frekvenci 145.575 MHz bývá v permanenci vždy od 13:10 a od 19:00.

Pro poslech frekvencí uložených v paměťových místech je vhodné používat funkci SCAN, kdy radiostanice postupně prochází všechna paměťová místa a pokud je někde provoz, zastaví se tam. SCAN se spouští podržením hvězdičky. Funguje jak v režimu MR, tak i v režimu VFO, lze tedy skenovat jak uložené paměti, tak i celé frekvenční pásmo. To se hodí pro objevování něčeho nového.

Když už jsme se dostali na klávesnici, asi úplně každého zaujme tlačítko MENU. Pod ním se skrývá mnoho položek, ale my si tu vysvětlíme jen ty nejdůležitější. Smyslem článku není kopírovat návod k použití.

Po stisku MENU lze v menu buď listovat pomocí šipek nahoru a dolů, nebo jít přímo k volbě pomocí numerické klávesnice. Pokud tedy chceme změnit rozestup vstupu a výstupu u převaděčů (tzv. odskok, nebo také duplexní rozestup), pak je to MENU 26 a jsme přímo na místě. Volba se potvrzuje opět tlačítkem MENU. Pokud bychom nic potvrdit nechtěli, k úniku slouží tlačítko EXIT.

  • 0 – SQL neboli SQUELCH. Je to nastavení šumové brány. Šum se nám poslouchat nechce, proto jej můžeme umlčet. To lze v několika stupních, přičemž platí, že čím vyšší stupeň, tím je nižší pravděpodobnost, že SQUELCH otevře slabý signál. Ideální nastavení tedy je v místě, kde šum právě zmizí. Pak mohou SQUELCH otevřít i slabší stanice. Pokud je to nežádoucí, můžeme hodnotu zvýšit.
  • 1 – STEP umožňuje nastavit si krok změny frekvence. Radioamatéři používají 12.5 kHz, ale pro PMR provoz je třeba nastavit 6.25 kHz, abychom se na danou frekvenci vůbec dostali.
  • 2 – TXP je nastavení vysílacího výkonu. Pokud není třeba příliš vysoký výkon, pak lze nastavit LOW a šetřit baterii.
  • 3 – SAVE je úroveň úspory baterie. Není třeba se tím nějak výrazně zabývat.
  • 4 – VOX je automatické klíčování podle hlasu. Pro posluchače nežádoucí, ale může se hodit třeba na motorku do helmy. Jakmile promluvím, stanice to zjistí a okamžitě začne vysílat (sama si stiskne tlačítko PTT). Je třeba používat s obezřetností – zařízení se pak může chovat jako dětská chůvička a ne každého zajímá, co se u vás doma děje.
  • 5 – WN umožňuje nastavit, zda se jedná o širokou nebo úzkou FM modulaci. Správně se v radioamatérských podmínkách má používat úzká, ale kdo z Baofengu někdy vysílal, ví, že široká je ta správná volba, aby byl dostatečně slyšet.
  • 8 – BEEP nastavuje tóny související s ovládáním tlačítky.
  • 9 – TOT je čas ve vteřinách, který umožní radiostanice vysílání. Pokud si nastavím 10, nenechá mě vysílat déle než 10 sekund.
  • 10 – R-DCS je volba digitálního tónu DCS pro příjem.
  • 11 – T-DCS je volba digitálního tónu DCS pro vysílání.
  • 12 – R-CTCS je volba subtónu CTCSS pro příjem (povíme si níže).
  • 13 – T-CTCS je volba subtónu CTCSS pro příjem (povíme si níže).
  • 14 – VOICE – výběr hlasu pro komentování tlačítek, vždy vypínám, je to hrozné :-).
  • 25 – SFT-D je směr odskoku pro vysílání na převaděčích. Buď je 0 (tedy direktní kanál, vysílám na stejné frekvenci jako přijímám), nebo je + a -, což značí směr odladění nahoru nebo dolů při vysílání.
  • 26 – OFFSET je o kolik se odladí (odskok) při vysílání. Souvisí s volbou 25, která udává jeho znaménko.
  • 27 a 28 slouží pro ukládání frekvence do paměťového místa. Pozor, uložení je možné pouze do vymazaného místa, tedy nejdříve je nutné smazat DEL-CH a pak teprve do tohoto místa pomocí MEM-CH frekvenci uložit.
  • 39 – ROGER je roger beep, tedy pípnutí, které se odvysílá po uvolnění klíče PTT (při ukončení vysílání). V radioamatérském světě tabu, ale ve světě PMR občas používané.
  • 40 – RESET ALL se může hodit třeba při prodeji, smaže veškerá nastavení.

Teď, když už jsme se seznámili s ovládáním, se můžeme podívat i na pásmo UHF. I tam je podobné rozložení služeb jako v pásmu VHF. Jsou zde navíc frekvence pro připojení k internetu (dříve CDMA, dnes už LTE), ale zase zde nenajdeme lodě a letadla.

Radioamatérské pásmo se rozkládá od 430 do 440 MHz a vzhledem k většímu prostoru skýtá i nějaké odlišnosti od pásma VHF. Nejdůležitější změnou je odskok pro převaděče – zde je -7.6 MHz. Seznamy převaděčů najdeme na stejném místě jako v případě VHF.

Protože se v pásmu UHF vyskytuje výrazně více převaděčů s analogovým i digitálním provozem zároveň (na jedné frekvenci, provozy neběží současně, ale převaděč se umí do požadovaného provozu sám přepnout), ukážeme si šikovnou funkci, kterou nám nabízí systém CTCSS.

CTCSS neboli Tone Squelch neboli subtón nám nabízí možnost slyšet pouze to, co chceme. CTCSS se používá i v PMR vysílačkách a je označen dost prapodivně jako „subkanál“. Jedná se o stálý tón ve spektru pod 300 Hz, který při provozu neslyšíme. Jednak je tón velmi hluboký a jednak ho radiostanice filtrují, než se dostane až do jejich reproduktoru. Subtónů je celkem 39. Pokud moje radiostanice vysílá subtón například 77.0 Hz a na druhé radiostanici si nastavím (v případě Baofengu) R-CTCS také 77.0 Hz, pak bude mé vysílání protistanicí vyslyšeno. Pokud si ovšem na jedné ze stran vyberu jiný tón, přijímací stanice bude nesouhlasící tón ignorovat a bude zarytě mlčet.

Protože klasický SQUELCH (v menu položka č. 0) není zcela spolehlivý a může ho oklamat kdejaké rušení, CTCSS subtóny se používají například na převaděčích, aby se převaděč aktivoval opravdu jen v okamžiku, kdy to po něm někdo chce (a použije ten správný subtón). I sám převaděč vysílá subtón, ale pouze v analogovém provozu. A to je právě důležitá výhoda, protože tím je řečeno, že v digitálním provozu se žádný subtón nevysílá. Tudíž nastavíme – li si subtón 77 Hz na příjem, pak uslyšíme pouze analogový provoz převaděče (má – li převaděč na svém výstupu subtón 77 Hz). Digitální provoz slyšet nebude, protože nevysílá žádný subtón.

Jaké subtóny jsou třeba pro jaký převaděč najdeme opět v seznamech převaděčů, nebo v mapě APRS.

Můžeme i vysílat?

Kdo není držitelem radioamatérské koncese, v radioamatérských pásmech vysílat nesmí. Může ovšem využít možnosti kolektivních stanic radioamatérů, kde pod dohledem licencovaného operátora vysílat může. Existují ale i frekvence, kde lze vysílat bez koncese. Jsou to:

  • Sdílené kanály
  • PMR pásmo
  • CB pásmo

Sdílené kanály jsou k nalezení jak v pásmu VHF, tak i UHF. Mají rozličné omezující podmínky (zejména výstupní výkon radiostanice a typ použité antény). Mohou sloužit ke všeobecnému použití, neporušuje – li to podmínky, stanovené ČTÚ. Všeobecné oprávnění i s frekvencemi a příslušnými omezeními je zde.

Pásmo PMR má také své všeobecné oprávnění. Prakticky všechny vysílačky, které můžeme koupit běžně v obchodě (třeba v Globusu, Tescu, …) jsou pro pásmo PMR. Aby PMRky nebyly zase až tak velký šlágr, mají množství omezení, například jedna vysílací relace smí mít maximální dobu vysílání 180 sekund. Pak musí radiostanice sama přestat vysílat a chce – li její uživatel ve vysílání pokračovat, musí uvolnit tlačítko PTT a znovu ho stisknout. Omezen je také výkon, a to na 0.5 W. Možná to zní jako málo, ale vzhledem k povaze šíření vln v pásmu UHF je možné za splnění podmínky přímé viditelnosti (z kopce na kopec) zvládnout spojení i delší než 100 km. V zástavbě ovšem vlivem překážek signál rychle slábne a ztrácí se třeba i po několika stovkách metrů. Ve všeobecném oprávnění je také uvedeno, že zařízení musí mít tzv. integrální anténu – tedy neoddělitelnou. A to už je druhá podmínka, kterou Baofeng UV-5R nesplňuje. Má příliš velký výkon (některé typy umí až 8 W, na PMR se smí vysílat maximálně 0.5 W) a má oddělitelnou anténu (tudíž lze připojit ziskovější anténu). Proto oficiálně nelze použít (k vysílání) Baofeng UV-5R jako PMR radiostanici. Nicméně praxe vypadá zcela jinak, UV-5R a jiné podobné radiostanice se v pásmo PMR používají zcela běžně. Takže technicky to jde, legislativně ovšem ne. Přijímat na ni samozřejmě smíme.

Jako poslední a naprosto unikátní jsem si nechal pásmo CB (čti „síbí“). Jak už jsem na začátku uvedl, CB pásmo Baofeng UV-5R neobsáhne. Je příliš daleko od pásem, se kterými UV-5R pracuje. Zaslouží si i přesto zmínku. Jedná se o pásmo na rozhraní krátkých vln a velmi krátkých vln (HF a VHF). Svou povahou patří spíše do vln krátkých. Nenechte se mýlit pojmem „krátké vlny“, protože v dnešním světě jsou až neuvěřitelně dlouhé. Kdysi, když se stanovovaly názvy jednotlivých frekvenčních pásem, nikoho nenapadlo, že by se vysílalo na tak vysokých frekvencích, proto název „krátké vlny“ použili pro ty nejkratší tehdy známé vlny. Dnes už ovšem známe tak vysoké frekvence, že slovo krátké musíme dost neomaleně zkracovat, třeba jako „velmi, ultra, super…“ a ani kuchařkám určitě neuniklo slovo „mikrovlny“, které jsou ještě kratší než ty super krátké vlny. Zkrátka se to mělo tenkrát asi pojmenovat jinak.

Délka vlny v pásmu CB je přibližně 11 metrů. Tomu odpovídají i délky antén – „půlka“ má 5.5 metru a „pětiosmina“ má cca 6.5 metru. To už by se na Baofeng našroubovat neslušelo. Samozřejmě i pro CB existují ruční antény, ale jejich účinnost je prachmizerná. Pásmo CB má ovšem obrovský nádech radioamatérství. Díky relativně velkému povolenému výkonu (4 W) a relativně účinným anténám lze udělat spojení na desítky kilometrů a se stoupající nadmořskou výškou pak i překonat stovku, případně se přiblížit stovce druhé. Díky CB radiu „vzniklo“ vcelku velké množství radioamatérů, protože měli možnost toto pásmo opravdu aktivně používat právě díky vcelku dobrému dosahu a funkční komunitě CBčkářů. Kdo rád komunikuje a zkouší, kam se lze dovolat, na CB pásmu své útočiště najde (tedy pokud není už aktivním radioamatérem). Tím ovšem dosah CB radia nekončí. Protože CB pásmo se vyskytuje v krátkých vlnách, funguje i na něj fyzika, vztahující se na krátké vlny. V závislosti na podmínkách šíření (což je velká věda) pak lze díky odrazům od ionosféry vykouzlit i tisícikilometrová spojení. Na CB pásmu je běžně slyšet od Itálie přes Anglii až do Ruska všechno možné. Smutné je, že není slyšet třeba Slovensko (z pohledu jihočeského), protože na šíření pozemní vlnou je to moc daleko (to jsou tak desítky kilometrů, vzácně přes 100), ale na odraženou vlnu je to blízko (tam to chce vyšší stovky kilometrů, protože vlna se musí nejdřív dostat do „nebe“, pak tam chvíli putuje a pak zase pod určitým úhlem spadne na zem).

Začínat na CB bych doporučil všem, kteří se chtějí vysílání aktivně věnovat. Na pásmech VHF/UHF se sice jednoduše naposlouchá provoz a zvyklosti s ním spojené, ovšem bez koncese se tam vysílat nesmí. Na CB je provoz velmi podobný, ale možnost vyzkoušet si praxi je velice lákavá.

O CB radiu si povíme v dalším článku. Povíme si něco o provozu a chování na pásmu, o vysílání, o tom, co nám pomůže překonat velké vzdálenosti a jak na to, také o tom, co se všechno na pásmu CB děje a o tom, jak se zvyky z CB přenesly do pásma PMR.

Total Page Visits: 404 - Today Page Visits: 3

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *